a pak je tu jiný holohlavitej příznivec hnutí kůže a působí v té zastávce metra svou postavou, svými gesty a obrovskou taškou docela, že jen jedna rána stačí a nebudou to rána s budíkem. sežeru, roztrhám... jako ten pes ukradenej pro nadporučíka lukáše ve švejkovi se tváří tento bijec obtloustlý. přesně, jako ten chycenej pes plný zlé energie a jen si vybít zlost. a pak náhle pokynem z hůry režiséra tohoto filmu života se zuřivcův obličej promění v beránka, či pudlíka na hraní. přešlapuje, ale už jinak, jak přešlapuje přerostlý pudl, co se těší na hračku či milovaného pána a možná obojí. přistoupí kluk a ze stejného chovu hnutí kůže a oba se usmívají a tlouštík bere jeho tašku a šťasten.

a pak jsou tu vinohrady, jakožto čtvrť pražská a pomalu už vyhlášená, jako růžová pro pány. bary, kavárny a kluby. kolegyně včera večer ve věku letitém z práce pospíchá a je dohnána mladým mužem a stará pani kabelku v křeči a mladý muž s notně cizím přízvukem jen opáčí - kde kurva chlap? ukazujíc přitom do okolí. kolegyně sama sebou a strachem omráčená si v té chvíli nevzpomene ani na jméno za svobodna.

je hezké, že máme čím v této kotlině smrdutých hulvátů zaujmout svět.

a jště jsou tu párové trvale více méně žijící a toužící po dědicovi. a polovina světa se vzápětí zvedne a - do pekel s nima! menší část jen suše podotkne - takto spárovaná devčata si už léta letoucí pořizují potomky a že způsobů je, a nikdo nic nenamítá. a zas řeči o přírodě a bohu a tradici a co z toho dnes funguje... a já slyšel zajímavou poznámku o možných komplikacích hodnou zřetele zvláště v této kotlině zabrané do sebe a proti jakékoli jinakosti společně. poznámka byla o dětech ve škole toho spolužáka co má hned několik a jinačích tatínků. a naše výchova, jak říkáme dítku zvedající prstík na slepce, nebo jinak postiženého - nekoukej tam a poď honem pryč! tak tahle výchova budoucích spolužáků dítka se dvěma tatínky u nás bude oříšek. oříšek do blbce.